2011 - 880 let obce.
Obec Těšnovice má letos, což značí v roce 2011, důvod k oslavě. A nikoliv bezvýznamné. Z dobových záznamů vyplývá, že před 880 lety byla zaevidována první písemná zmínka o venkovském kostele ve spojení s opevněným sídlem, které patřilo a patří k výrazné dominantě obce Těšnovice.
Ráda bych alespoň velmi stručně připomněla, co významného a důležitého se v tak malé obci nesmazatelně zapsalo do její historie.
První písemná zmínka o Těšnovicích je zaznamenána v listině Olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka, který žehnal ze svého biskupského stolce ještě za vlády Přemyslovce Soběslava I. již v roce 1141. Ale je tomu skutečně tak? Jaká je vůbec pravda? Více by jistě objasnil archeologický průzkum těšnovického Farního kopce, který skrývá nejednu odpověď na otázky spojené s nejstaršími dějinami obce. Při konzultací Pamětního listu vydaného u příležitosti Sjezdu rodáků v roce 2006 nám bylo doporučeno až do této doby všemi historickými materiály uváděný letopočet 1131 změnit na rok 1141.
Těšnovice mají za sebou celou řadu těžkých let. Prošly obdobím plném rachotu železa, hukotu ničivého ohně či šepotu, který se stal leckdy tichým pláčem. Všechna období však pomalinku odplouvala jako říční proud plný ledových ker a my jsem je dnes schopni zachytit pouze z útržkovitých a leckdy už i špatně čitelných a srozumitelných písemných záznamů. Odpověď však jistě existuje, jak naznačují průzkumy z nedávných let.
Na samém počátku dějinného vyprávění se musíme zastavit alespoň okrajově na kótě 270. Pro naši identitu je nesmírně důležitá. Historicky je zaznamenána jako místo, kde se můžeme setkat s nejstaršími doklady přítomnosti člověka v našem katastru. K tomuto místu se váží nálezy z několika desítek hrobových celků. Jedná se především o keramiku, bronzové šperky, jehly a náramky. Jsou uloženy v depozitáři Muzea Kroměřížska. Kóta 270 není nic jiného, než pravěké pohřebiště nad Těšnovicemi poblíž Bařic. Je tedy zřetelným důkazem, že tento kraj, tato oblast byla již v dávnověku obydlena a těšnovická půda je obdělávána odnepaměti.
Celá vesnice ležící na místě pravěké osady. Je rozložena na starobylé horské cestě sestupující z chřibských úbočí a směřující dále ke Kroměříži. Po celá staletí až do současnosti se brání vydat svá dosud ukrývaná tajemství a svědectví dané doby. Ve svém jádru po celá ta staletí hýčká půdorys typické kolonizační vsi. Na jednom konci byla uzavřená opevněným kostelem s tvrzí, na druhém dřevěnou branou, kterou dnes připomíná už jen místní název „Zábaní“.
Teprve o 200 let později, v roce 1353 se dovídáme, že Těšnovice měly dva majitele. Polovinu vesnice koupili bratři Milota a Budiš z Kvasic od bratří Jaška a Ježka ze Zborovic. Druhá polovina obce byla majetkem olomouckého biskupa. Svědčí pro to nejen existence tvrze historicky zasazené do 13. až 15. století, ale i existence kostela sv. Petra a Pavla ukazující na dobu mnohem starší. Šlo o určitý celek, o určitý komplex umístěný ve velmi výhodném terénu tak, že mohl plnit své strategické poslání. Zatímco kostel se dochoval dodnes, tvrz i se svým hospodářským dvorem zůstala v troskách. Ve zmínkách o zdejší tvrzi je jmenován ještě dvůr, krčma, mlýn, několik lánů a podsedků. Tvrz, podobně jako řada v jiných v kraji zpustla za husitských a uherských válek v 15 století.
Další zmínka o tvrzi se objevuje v 17. století, kdy byla opravována střecha a zdivo. Roku 1705 se hovoří o tvrzi již jako o stavbě z kamene a dřeva. Podle místní tradice stávala na kopečku pod kostelem po levé straně silnice přibližně v místech obecního hostince, kde se dodnes říká „Na Tvrzi“. Tato verze se odvolává na údajné podzemní chodby a zbytky starého zdiva ve sklepeních hostince. Prohlídkou sklepů pracovníky muzea Kroměříž v letech 1997 a 1998 však nic takového nebylo prokázáno. Dle jejich závěrů identifikace pozůstatků tvrze ve zdejší zástavbě je dnes už prakticky nemožná, čímž ovšem nevylučují, že tvrz zde skutečně někdy stála.
Nabízí se však i jiná možnost. Situování tvrze do míst nynější farské zahrady za kostelem. Stopy tomu nasvědčují. Nelze také vyloučit, že zpustnutí tvrze v husitských válkách mělo za následek její zánik a posléze stavbu nového sídla do míst, kam je klade místní tradice. Ostatně právě do období po husitských válkách dochází ke zvýšené funkci signálního znamení. Do tohoto období patří patrně i stavba věže těšnovické zvonice (kampanily) a další úpravy zesilující opevnění Farního kopce.
Z dochovaných pramenů rovněž není zcela jasno, kdy město Kroměříž nabylo lenního statku Těšnovice. Je pravdou, že manská polovina Těšnovic šla z ruky do ruky a nakonec byla tak zadlužená, že byla vložena do majetku biskupa Pavlovského, který ji prodal městu. Lépe na tom nebyla ani druhá polovina obce patřící statku kvasickému. I tato šla z jedněch rukou do druhých, aby o 15 let později byla rovněž prodána biskupovi – tentokráte Ditrichštejnovi.
V roce 1714 Těšnovice vyhořely. V roce 1726 je zachvátil nový požár dravější předešlého. Vyhořel i panský dvůr. Kroměřížskému magistrátu nezbylo nic jiného, než pomýšlet na stavbu dvora nového. A tak roku 1720 jsou přesně vymezeny hranice mezi městem a biskupským panstvím Obcházejí se samozřejmě hranice i mezi Těšnovicemi a Bařicemi. Hranice jsou do dnešního dne vyznačeny pevnými hranečníky.
František Peřinka ve vlastivědě moravské kroměřížského okresu uvádí, že roku 1806 prodalo město Kroměříž těšnovickou tvrz ve veřejné dražbě jistému Josefu Radovi za 404 zlatých.
Nejstarší podoba Těšnovic je však stále zahalena určitým tajemnem. Více by určitě přinesl další archeologický průzkum. Jisté je, že těšnovický Farní kopec skrývá nejednu odpověď na řadu otázek spojených s těmi nejstaršími dějinami naší obce.
Zdena Dočkalová
